stories

Mapa

Další trasy v okolí

opowieści

Popis trasy

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

El mapa

Las historias

SP logo 1.svg

Trasa Skrytých příběhů

kremesnik_001.jpg

kremesnik_001_cam.png

cover_kremesnik_001.jpg

Trasa vede z Proseče pod Křemešníkem přes Ivaniny rybníčky ke kapli sv. Jana a pak křížovou cestou na kopec Křemešník.

Na Křemešník je povolán kněz Jalovecký, ale protože se komunistický režim snaží náboženství zničit, nemá ani kde bydlet a ani co jíst. Pomůžeš mu udržet tradici poutě Nejsvětější Trojice?

Po Jaloveckého přeložení v červnu 1952 se na Křemešníku vystřídali během tří let tři další kněží. Žádný nevydržel. Jeden odešel bez ohlášení, druhý se odmítal nastěhovat, třetí byl po třech měsících přeložen jinam. Od roku 1955 zůstala fara prázdná natrvalo. Pelhřimovský děkan Václav Bureš pak každou neděli čtrnáct let dojížděl sloužit mše. Od roku 1957 komunisté zkusili novou strategii, souběžně s poutí pořádali světské festivaly mládeže. Dechovky, estrády, kolotoče. V roce 1967 vystoupili na Křemešníku Matuška, Neckář, Kubišová a Vondráčková. Pouť přežila i to. V roce 1969, kdy na Křemešník přijel poprvé po letech biskup Hlouch, přišlo přes třicet tisíc lidí, na pouť i na festival zároveň. Matice Křemešnická byla obnovena až v roce 2013. Při úklidu budov byly nalezeny schované dokumenty původní Matice - ročenky, záznamy a korespondence.

kremesnik_001_map.png

kremesnik_001_cs_01.mp3

Václav Jalovecký (1952): Přírodo, jak umíš být krásná! Jmenuji se Václav Jalovecký a jsem řeholní kněz. Pocházím odsud, jako kluk jsem na Křemešník chodil se svou matkou. Nemůžu se té nádhery nabažit. Zrovna mě propustili z vězení. Byl jsem odsouzen na základě zákona na ochranu republiky. Dostal jsem dva roky, ale brzy mě pustili. Prezident Gottwald, tentýž člověk, který podepsal rozsudek, podepsal milost. A teď mě poslali sem jako nového správce Křemešníku. Splnili mi přesně to, co.jsem si přál. To přece nedává žádný smysl, určitě mají něco za lubem. Komunistům se nedá věřit. Mám zde pracovat, ale nastěhovat se na faru nesmím, okresní církevní tajemník to zakázal. A plat taky nedostanu žádný. Každý den musím na Křemešníku sloužit mše, zpovídat, udržovat poutní místo. Ale kde budu spát? Za co budu jíst? Nemám nic.

Zákon na ochranu republiky

kremesnik_001_cs_02.mp3

Václav Jalovecký (1952): Nesmím se zastavit, nesmím zastavit, nesmím zastavit! To je fujavice! Sníh mi leze za límec a nohy mi promrzají přes boty. Pět kilometrů z domu sestry na Křemešník, to přece není tak moc... i když mrzne, až praští. Když pomyslím na to, co zažívali jiní kněží, stydím se, že mi tak snadno docházejí síly.
Znáš Josefa Toufara? Farář z Číhoště, skromný venkovský kněz. V lednu 1950 ho zatkla StB. Vyslýchali ho tak dlouho a tak tvrdě, že za měsíc zemřel. A pak jeho odkaz zesměšňovali v kinech po celé republice. Natočili film o tom, že byl Toufar šarlatán. 
V červnu 1950, tři měsíce po Toufarově smrti, odsoudili deset řeholníků ve velkém procesu. Opat Machalka, jezuité, dominikáni. Tresty od patnácti let po doživotí. Za co? Za to, že byli kněží. Za to, že věřili v Boha víc než v Gottwalda. To nejmenší, co mohu udělat, je být každý den na Křemešníku pro odvážné věřící, kteří se nenechají zastrašit. I když nevím, jestli právě dneska někdo přijde. Ještě kousek, ještě kousek, ještě kou…

Krutá zima

kremesnik_001_cs_03.mp3

Václav Jalovecký (1952): Konečně jaro. Už za čtyři týdny by se měla konat každoroční pouť Nejsvětější Trojice. Jako kluk jsem na ní chodil s maminkou, viděl jsem procesí tisíců lidí přicházet od soboty ráno i ze sedmdesát kilometrů vzdálených míst. Poutníci sem šli celou noc, aby zde ráno byli. Konalo se šest mší za den, trojstranný oltář, kde sloužili tři kněží zároveň. A o půlnoci se žehnalo těm, kdo přespali pod širým nebem. Všude stánky, hudba. Patnáct tisíc lidí na jednom kopci. To všechno organizovala Matice Křemešnická, spolek, který každý rok připravil program, posílal ročenky a pozvánky do celé republiky. Matice ale byla loni zrušena. A já tady teď stojím sám. Mám pouť zorganizovat? Mám lidi zvát? Všiml jsem si, že mě sleduje příslušník Státní národní bezpečnosti. Někdy postává u studánky a zapisuje si každého, kdo se přijde pomodlit. Co když se něco chystá? Nechci poutníky ohrozit.

Past na poutníky

kremesnik_001_cs_04.mp3

Václav Jalovecký (1952): Díky za podporu. Pouť se konat bude! Roznesl jsem informace o pouti přes faráře v okolních vesnicích. Ústně, bez papíru, rozeslat pozvánky mám totiž zakázáno. A hele, támhle vidím paní Roznětínskou. Věřící, která dochází na Křemešník každou neděli už přes patnáct let. Za každého počasí, za každé vlády. “Dobrý den, jaké že mi to nesete noviny? Cože? Místní stánkaři nedostali povolení prodávat na pouti? Ani občerstvení?” Bez stánků, bez zábavy, bez občerstvení přijdou jen ti skutečně zbožní. Ostatní odejdou jinam. A příští rok jich přijde méně. A další rok ještě méně.

Pouť bez poutě

kremesnik_001_cs_05.mp3

Václav Jalovecký (1952): Teda, musím ti říct, že bez tebe by žádná pouť nebyla. S těmi stánkaři odjinud to byl skvělý nápad. Ale nemysli si, tím to nekončí. Okresní tajemník dělá co může, aby nám pouť překazil. Zrušil autobusovou dopravu z Pelhřimova a okolí. Lidé se sem nebudou mít jak dostat. Co si budeme povídat, těch co jsou ochotni ušlapat deset kilometrů tam a zase zpátky moc není. Účast bude mizerná.

Čekání na zázrak

kremesnik_001_cs_06.mp3

Václav Jalovecký (1952): Tomu říkám zásah Boží! Dostal jsem zprávu, že autobusy pojedou! Řidiči autobusů mají v plánu vyjet i bez povolení. Ale nikdo se to nesmí dozvědět před konáním pouti. Prý se o ně nemusím bát, prý kdo by pak za ně jezdil, kdyby je pozavírali. Chachá, to je ten nejsilnější pocit naděje, jaký jsem za poslední roky zažil… Co to? Přišel dopis od církevního tajemníka? Cože? S okamžitou platností jsem přeložen do Veselíčka u Milevska? Týden před konáním pouti? 

Náhlé přeložení

kremesnik_001_cs_07.mp3

Václav Jalovecký (1952): To je nádhera! Tolik lidí! Ale pst, neupozorňuj na mě, jsem tu tajně. I když teď sloužím jinde, tohle jsem si nemohl nechat ujít! Ale co je to za rachot? Okresní národní výbor zorganizoval festival mládeže ve stejný den jako se koná pouť? Vidíš, už od začátku jsem čekal nějakou provokaci. Je tady velké pódium s koncerty. To přehluší všechny bohoslužby. A taky spousta stánků s alkoholem, snad nedojde k nějakému konfliktu. To je přesně to, na co komunisté čekají.

Akce Pouť

Rok 1952

Popis trasy

Akce Pouť